Kuřička hadcová

Kuřička hadcová  (Minuartia smejkalii) je velmi nenápadná trsnatá rostlina. Mimo období květu ji lze velmi snadno přehlédnout, či ji na první pohled zaměnit za trs trávy nebo mechu.

Trsy kuřičky jsou tvořeny drobnými lodyžkami dlouhými 5-15 cm s úzkými lístky připomínajících jehličí, ale měkkými. Kuřička kvete drobnými bílými kvítky, které jsou opylovány vosičkami. Hlavní doba květu je převážně v červnu až v červenci. Během horkého a suchého léta pak rostliny na skalkách usychají. Pokud je ale příznivý podzim, rostliny opět obrazí a vykvetou. Kuřička se rozmnožuje převážně pomocí semen či vegetativně rozpadem trsů na více menších.

Kuřička se vyskytuje pouze na stanovištích tvořených hadcem. Preferuje skalní plošiny, štěrbiny hadcových skalek či rozvolněné trávníky ve světlých borech, tj. osluněná stanoviště až polostín bez přílišné konkurence od ostatních rostlin. Jakmile však dojde k nárůstu množství okolních rostlin či k většímu zastínění lokality, kuřičce hadcové se přestane dařit a poměrně rychle vyhyne.

Kuřička hadcová přišla do České Republiky v době ledové, kdy se šířili horské druhy z Alp i do nižších poloh a do téměř celé Evropy. Po skončení doby ledové zde kuřička zůstala a díky izolaci od svých příbuzných a specifickým stanovištním podmínkám, se vyvinula v nový druh. O blízce příbuzných druzích kuřičky, které se vyskytují v ČR, se můžete dočíst zde.

Kuřička hadcová je českým endemitem, v současné době se vyskytuje pouze na dvou lokalitách na světě, obou zahrnutých do soustavy NATURA 2000. První lokalitou je Evropsky významná lokalita Želivka (v části území chráněném jako Národní přírodní památka Hadce u Želivky), druhou lokalitou je Evropsky významná lokalita Hadce u Hrnčíř. V minulosti se ještě kuřička vyskytovala na lokalitě přírodní památka Borecká skalka, kde však již vyhynula. Vzhledem k unikátnosti druhu a jeho omezenému výskytu je kuřička hadcová chráněna zákonem jak na české tak i mezinárodní úrovni.