Lokalita Hadce u Hrnčíř

Evropsky významná lokalita Hadce u Hrnčíř se rozkládá na ploše 2,83 ha. Jedná se o jednu z posledních dvou lokalit s výskytem kuřičky hadcové. Lokalita se nachází na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje, cca 400 m SZ od obce Hrnčíře při cestě nad Hrnčířským potokem, která vede k přehradní nádrži. V minulosti bylo z oblasti v údolí Blanice mezi Mladou Vožicí a Louňovicemi pod Blaníkem udáváno několik výskytů kuřičky hadcové, v současné době roste pouze v PP Hadce u Hrnčíř.

Obecné informace

EVL Hadce u Hrnčíř spadá geomorfologicky do oblasti Středočeská pahorkatina, část Vlašimská pahorkatina, podcelek Mladovožická pahorkatina, okrsek Načeradská pahorkatina. Lokalita spadá do mírně teplé oblasti (MT10). Nadmořská výška se pohybuje mezi 426-458 m.n.n. Fytogeograficky spadá oblast do čsko-moravského mezofytika, okrsek 42 – Táborsko-Vlašimská pahorkatina. Biogegraficky se jedná o kontinentální region.

Geologie a pedologie

Evropsky významná lokalita Hadce u Hrnčíř je součástí rozsáhlé oblasti hadcových skal mezi Mladou Vožicí a Kamberkem. Kromě hadce je zde možno nalézt ruly a žuly. Dominantním půdním typem je mezibazická kambizem s vysokým obsahem hořčíku. Na hadcových výchozech v okolí se pak vyskytuje rankerová kambizem. Na okrajích lokality se vyskytují modální pseudoglej a mezobazická kambizem.

Flóra a fauna

V minulosti se na lokalitě nacházel řídký boreokontinentální bor, ve kterém se s největší pravděpodobností i páslo. Kolem roku 1960 byl tento řídký les vykácen a na jeho místo vysázen současný hustý borový les. Lokalita je tak v současné době tvořena mozaikou převážně stejnověkých, většinou mladších kultur, tvořených smrky nebo borovicí, s menší příměsí modřínu, jedle a břízy a douglasky. Borový les je fytocenologicky nevyhraněn společenstvu s kostřavou ovčí (Festuca ovina), nicméně stále vykazuje prvky acidofilního boru vázaného na hadcové podloží (svaz Dicrano- Pinion, asociace Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris), který se tu dříve vyskytoval. V bylinném patře dominuje brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), v menší míře trávy, jako je metlička křivolaká (Avenella flexuosa) či psineček obecný (Agrostis capillaris).

Podél lesní cesty se vyskytuje ve vlhčích částech bezkolenec (Molinia cearuela agg.), který místy expanduje. V sušších částech je biotop nejlépe zachován a maloplošně zde má i typický charakter s hojnými lišejníky skupiny dutohlávka (Cladonia sp), např. dutohlávka brvitá (Cladonia cf. ciliata) a dutohlávka sobí (Cladonia cf. Rangiferina). Vzácně se na drobných hadcových výchozech objevuje pro hadce charakteristický druh sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium). Z dalších typických druhů tohoto společenstva zde roste třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), šťovík menší (Rumex acetosella), vřes obecný (Calluna vulgaris). V mechovém patře se místy hojně vyskytuje bělomech (Leucobryum glaucum), dále je zde v mechovém paře udáván dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme), travník Schreberův (Pleurozium schreberi), sečovka vousatá (Barbilophozia barbata), lazovec čistý (Scleropodium purum) a měřík příbuzný (Plagiomnium affine)
.
Části lesa s dominantním smrkem mají velmi chudé či nevyvinuté bylinné patro s běžnými acidofilními druhy.

Na vlhčích částech se vyskytují vlhké acidofilní doubravy (svaz Genisto germanicae-Quercion, asociací Molinio arundinaceae-Quercetum a Abieti-Quercetum). V bylinném patře je dominantní bezkolenec (Molina caeruela agg). a metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa). Dále se zde vyskytuje kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), mochna nátržník (Potentilla erecta), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), svízel bahenní (Galium palustre) a zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans). V keřovém patře je hojná krušina olšová (Frangula alnus).

Na otevřených plochách podél lesní cesty se vyskytují fragmenty acidofilních trávníků mělkých půd (svaz Hyperico perforati-Scleranthion perennis). Z bylinných druhů zde potkáme mateřídouška vejčitou (Thymus pulegioides), psineček obecný (Agrostis capillaris), smolničku obecnou (Lychnis viscaria), vítod obecný (Polygala vulgaris), biku ladní (Luzula campestris agg.) a svízel syřišťový (Galium verum). Ve vlhčích partiích přecházejí tyto trávníky v nevyhraněné společenstvo s expandujícím bezkolencem (Molinia caeruela agg).

Na samotné lesní cestě se vyskytují běžné druhy, např. rdesno peprník (Persicaria hydropiper), jitrocel větší (Plantago major), lipnice roční (Poa annua), úrazník položený (Sagina procumbens), ptačinec mokřadní (Stellaria alsine), pampeliška (Taraxacum sect. Ruderalia) a rožec obecný (Cerastium holosteoides).

Fauna:
Lokalita dosud nebyla zoologicky prozkoumána.

Ochrana lokality

Lokalita začala být chráněna až ve spojitosti se zapojením do sítě NATURA 2000. Přírodní památku vyhlásil Krajský úřad Středočeského kraje poměrně nedávno  – 24. září 2012 s datem účinnosti 6. listopadu 2012. Lokalita je dále součástí biokoridoru Hrajovice-Šelmberk (RK392).

Ohrožení

Nejvýznamnějším negativním faktorem ovlivňujícím populaci kuřičky hadcové v PP Hadce u Hrnčíř je nevhodný způsob lesního hospodaření, který vede k vytváření hustých borových lesů. S tím je spojeno okyselení půdy a rozvoj acidofilní vegetace. Dále zde dochází k rozvoji kompetičně silných travin, zejména bezkolence, které kuřičku z lokality rychle vytlačují. Specifickým problémem je sběr jedinců za účelem pěstování na vlastních zahradách.